Text
6. 6. 2010
LAKOMÁ BARKA
I. Drbny
II.
Barka: Tak co prasata, zase jste všechno sežrali? No to se ví! Každej tejden, aby vás člověk živil, starám se o vás jak o vlastní děti…a kde nic, tu nic. Jste čím dál hubenější.
Farář (přichází Barce ze zády): Pochválen buď Ježíš Kristus, Barko.
Barka (ulekne se): Navěky Velebnosti.
Farář: To máme dneska krásný Boží den.
Barka: Jo jo.
Farář: Ale co že tak lamentujete. Už to Boží tvorečkové zase nechtějí jíst? A vůbec Barko, tak jsem si říkal, nevím, jestli s tím budete souhlasit, ale co kdybychom to druhé prasátko dali…
Barka (vyhrkne) : Ani pomyšlení, Velebnosti!
Farář: Počkejte Barko! Myslel jsem na učitelovic, mají tolik dětí a nám by jeden čuník stačil.
Barka: Proč maj tolik dětí, to je jejich věc.
Farář: Ale Barko! Co má ten člověk dělat? Z lakoty tu lidé ani děti nemají a on, aby v té škole měl koho učit, musí být samozásobitel.
Barka: Tak mu dáme výslužku, když už musíme rozhazovat, Velebný pane. (mávne rukou a odchází)
Fárář (odchází za Barkou): Říkejte si co chcete Barko, ale dva čuníci pro nás dva je moc.
III.
Děti (sedí ve škole, jeden zazvoní zvonkem a volají): Tati, tatínku, pane učiteli, už je konec hodiny!
Učitel (zamyšlen, dětem nevěnuje pozornost): Už? Vlastně máte pravdu. Pro dnešek končíme.
(děti s radostí utíkají spodem ze školy: Hurrrrrrá)
Učitel(volá za nimi): A nezapomeňte si zítra vzít cvičební úbor!
Učitelová (přichází se svým outěžkem horem): Láďo, už jste skončili?
Učitel: Hm.
Učitelová: A jejej, už tě zase zlobily, viď?
Učitel: Hm.
Učitelová: A nic neuměly.
Učitel: Když já nevím.
Učitelová: Co nevíš?
Učitel: Když já nevím, proč zrovna my musíme mít tolik dětí.
Učitelová: no proč? Koho bys asi v tomhle zapadákově učil, když tady pomalu nikdo nemá děti?
Učitel: Víš, mně vlastně ani nevadí, že máme tolik dětí. Já mám děti rád. (utěšuje ji) Vidíš to, máme tu hladových krků jako píšťal u varhan a na faře jsou dva vepři na dva lidi (oba se spolu zamyslí, učiteli svitne v oku nápad) A na faře jsou dva vepři na dva lidi (vítězně prohlásí a odchází, bere si kladivo, hřeb a kabát).
Učitelová: Láďo, kam jdeš?
Učitel: Ale, jdu se nadýchat trochu kyslíku. (odchází spodem)
Učitelová: A proč si s sebou vzal to kladivo a hřebík?
Učitel (plíží se za kulisami dole): Dřív míval farář ovčáka. Ještě že ho Barka umořila hladem. Zdá se, že všichni spí.
Barka (za spaní): Nedám.
Učitel: Barka taky…(vklouzne do chlívku) Tak pojďte krasavci. No tobě se zdá určitě něco pěkného. No neboj, Trák (KVÍK) a teď honem pryč (utíká zpět do školy horem).
IV. ráno
Barka: Tak co vy prasata, už jste zase všechno se-žra-li…Vy jste dneska nějak moc krotcí. Hlavně ty…co ti? Prasátko moje nejmilejší? Co se ti to stalo? Co si teď bez tebe počneme. Moje jelítka a ovárek…(pláče) Velebnosti, Velebnosti, neštěstíííí (běží k faře a otvírá ji, tam je rozespalý farář) Nechte toho rozjímání …. Blekotá napůl neartikulovaně o praseti a smrti, až popadne dech : To menší prase je v troubě.
Farář (rozespale a nevěřícně): A jak se vám tam celé vešlo?
Barka: Ježkovy voči! Ne že ho peču, ale je kaput. (lehne si na zem a ukazuje mrtvé prase)Takhle tam leží, je dočita mrtvý.
Farář: To jste je asi umořila hladem, osobo! (zívne a zavře okno fary, kde leží)
Barka se zvedá a odchází s pláčem k chlívku
Děti prochází do školy
Barka od chlívku: Ale takhle tu přece nemůže zůstat. Dyť nás může všechny nakazit. To prase se musí odklidit! Ale kdo? Aby z toho nebyl poprask….učitel! (odchází ke škole)
V. u školy
Učitel: Pozdrav Pán Bůh, Barko. Kde vy se tady berete?
Barka: Dejžto Pán Bůh.
Děti (mezi sebou): Jé, podívejte, Barka. A zase není oholená. Je to držgrešle. Týrá pana faráře. Mučí zvířátka. Koukněte na ni.
Barka (vztekle na ně koulí očima) Mohl byste na chvíli, pane učiteli?
Učitel: Co potřebujete?
Barka: Pane učiteli, malér. Pan farář se dává poroučet, jestli byste mu na faře neodklidil prasátko. Do rána jedno zčista jasna zgrejzlo. Já myslím, že asi červenka. Ale znáte lidi, hnedka by pana faráře pomluvili.
Učitel: Ale to víte? Barko, s radostí. Pro vás všechno. Hned si vemu pytel a trakař a já už ho někde zakopu.
Barka: Jo? Tak to byste byl moc hodnej. Tak s Pánem Bohem.
Učitel ( k dětem s radostí): Děti, pro dnešek končíme.
Děti: Hurrrrrrá!!!!!
Učitel: Vlastně ne tak docela. Růženko, ty skoč pro maminku! Tomáši, ty přines necky! Bobeši, ty ohřej vodu! Žofko, dej brousit nože! Libuše, ty přines tu největší vařečku! Pepo, ty skoč k řezníkovi pro zástěru! Xaver s Felixem pořádně přiloží do kamen a ty Tondo, půjdeš se mnou!
(Dořešit hudbu a jak děti mají nosit věci?)
Učitel s Tondou nesou pytel učitel: tondo, otevři dveře. Děti!!!
Děti: tatínek je tady! Hurá! A má velkého čuníka. Sláva!
Učitel: konečně se najíme. Mámo, dost už té hladové stravy, budou jitrnice.
Děti: A tlačenka a ovar a jelita a prasečí jazyk a uši a rypáček.
Učitel: Ty děti dělaj, jako by to někdy viděly.
Učitelová: a nebo dokonce jedly…
(hudba)
Barka (přichází, vidí kouř z komína) To je divný. Ten učitel ze sebe dělá chudáka, a přitom topí, jako když mrzne. Celé odpoledne se jim kouří z komína.
Tonda vyběhne ze školy
Barka na něj: Pojď sem. Kam běžíš? Toníčku, pověz tetičce, co se to u vás děje, že tak topíte?
Tonda: Nic…já už musím…
Barka: To je mi nějaký podezřelý. Dobře sem si všimla, jak je ten pacholek mastnej až za ušima. Co to ti učitelovic, ta chamraď setsakramenstká, můžou kuchtit…Tonda má mastnou bradu přece od něčeho mastného… Že by to prase? Ale dyť přece pošlo,ne? Nebo že by nepošlo? Ten učitel chtěl ňák přeochotně vyhovět…Musím se na to podívat.
(čmuchá) Zelí…. Škvarky… Vepřová (pak poslouchá za dveřmi) No ovšem, tam se debužíruje. Už je asi po všem… (leze na štokrle) Co to ksakru jedli?
Učitel (vstane s dětmi i ženou): A teď se ještě pomodlíme. Pane, děkujeme Ti za tuto zabijačku a prosíme, dej chleba těm, kdo hladoví. Amen. A ještě se pomodlíme za Barku.
1.dítě: Aby nebyla tak lakomá.
2.dítě: Aby nebyla tak závistivá.
3.dítě: A tak špinavá.
4.dítě: A neučesaná.
5.dítě: Ne tak ošklivácká.
6.dítě: Aby nemořila prasátka hladem.
7.dítě: A kočičky.
8.dítě: A pejsky.
Tonda: A aby nežrala žížaly.
Barka (chce zahrozit, ale padá) No co to to !
Učitel: To jsou k nám hosti, pěkně vítám, Barko.
Učitelová: Děti šup, šup, do postele. Barce se udělalo trochu mdlo. Láďo, co se jí stalo?
Učitel (křísí Barku) : No tak, Barko. Nechte toho. Tož jako to vypadá, že je po ní.
Učitelová: Skoč pro doktora…nebo pro faráře.
Učitel: Jo a jak mu to vysvětlím? Řeknou, že jsme byli v komplotu kvůli praseti, znáš lidi…
Učitelová (velmi vážně): Tak emigrujeme, nebo zapálíme dům!
Učitel (začne nakládat Barku do pytle a odchází)
Učitelová: Kam jdeš, Láďo, Ládíčku,tebe chytnou, já už tě neuvidím!
Učitel: Klid. Za chvíli jsem tu, nikomu neotvírej!
V.
Učitel: Co s tebou, ty nebohá, mám dělat? Co kdybych tě posadil ke kašně… Jejda, Bureš, ten zas vypadá (učitel se schová za pytel, Bureš zpívá a projde) Ne. Už to mám. Vynesu tě na zvonici. Řekne se, žes vybírala holubí vejce a zvon tě vzal do lebky. Nebo! (všimne si Kubáta)
Starej Kubát. Von totiž starej Kubát je schopnej hnát pro halíř blechu přes strniště. Noc co noc chodí do stodoly obilí, aby mu je někdo nevykrad, ale sotva se usadí ve stodole, už ho popadne strach, že by ho mohli vykrást v chalupě a letí hlídat domů. Když tak proběhá celou noc, ve dne spí. Říka, že být vzhůru se při té drahotě nevyplatí.
(jde mu dát Barku do stodoly) učitel: Tak, aby se nekácala (zapře ji lopatou).
Kubát (přibíhá do stodoly): A vida ho! Nachytal jsem zloděje i s lopatou. Zrovna jak se chystá okrást ubožáka! I ty prevíte! I ty padouchu! (bije ho cepem) Ani se nehni (barka spadne na zem) Ani se nehni. A von to není zloděj, vona je to zlodějka. Vona je to… farářova Barka…ženská, co vás to napadlo. Hej, hej, hej (třepe s ní). Ženská, snad jsem vás….Propána krále, barko…(křísí ji, hledí na ni) Mějte rozum (začne pobíhat po scéně) Kam ji dát? Najdou ji u mne a řeknou, že jsem ji z lakoty utlouk, znáte lidi. Co s ní? (přemýšlí) Už to mám! Učitel! Učitel v noci nezamyká. Mohl bych mu Barku donést do školy a posadit do lavice (směje se) To se bude učitel divit, že má o žákyni víc, cha cha (cpe Barku do pytle, odchází. Z jedné strany se blíží starosta, ze druhé Kubát, nevidí se, vrazí do sebe zády. Leknou se a každý odběhne na opačnou stranu)
Starosta (volá do tmy): Fuj, to jsem se lek. Kdo se to pozdě v noci fláká po venku?
Kubát (volá do tmy): Co to bylo? Že se nestydíš, člověče, takhle strašit počestný lidi. Kdo to kdy viděl, producírovat se o půlnoci po lese? Takový zvyky má u nás jenom starosta. (pro sebe, k divákům) Ha, starosta! No to jsem teda v pěkný rejži. Nejlíp udělám, když odtud co nejrychleji zmizím (běží, vezme pytel a utíká pryč)
Starosta: Vzduch je čistej. Doufám, že mě nepoznal. To by zas bylo řečí, znáte lidi. (jde zleva spodem)
Starostová (nahoře, brousí nůž): Kde je takovou dobu? Toho při tom pytlačení jednou chytnou, to bude ostuda! To snad nepřežiju.
Starosta: Maruš, koukni, co jsem dneska ulovil. To budou hody. Kýta bude pěkně na víně, jatýrka na cibulce a parůžky si pověsíme nad postel…(vysype Barku z pytle, starostová vykřikne a omdlí)
Starosta: Maruš, co je? (všimne si Barky) Tohle jsem já starej dragoun ještě nezažil. (vyleje na obě džber vody, Barka vstává a poplašeně se rozhlíží, starostová vstává, podívají se na sebe, obě vykřiknou a každá uteče na jednu stranu).
Starosta : Maruš, co bude k večeři?
VI. ráno
Kubát (přichází ke škole, volá): Pane učiteli!
Učitel: Pozdrav Pán Bůh, pane Kubát, co si račte přát?
Kubát: Jen jsem se chtěl ptát, jestli jste vnoci něco neslyšel?
Učitel: Ne, neslyšel. A vy?
Kubát: Ne, já taky ne.
Učitel: Tak proč se ptáte?
Kubát: Inu jen tak.
Farář (přichází): Tak už to víte o naší Barce?
Učitel a Kubát(zděšeně): Co???!!
Farář: Představte si, že se jí přes noc na hlavě vyrazily dvě boule.
Učitel: To ji něco poštípalo?
Farář: To jsou boule jako od cepu. Měla prý zlý sen a jak se v posteli přehazovala, spad na ní cínový svícen. Hlava ji bolí jako střep.
Kubát: A co říká doktor?
Farář: Kdo by utrácel za doktora. Ona se z toho s pomocí Boží vylíže! Tak s Pánem Bohem. (odchází)
Učitel a Kubát (s úsměvem na sebe). I bez pomoci Boží.
VII. přichází zpět drbny